Jiljí (Ilja) Hartinger se narodil 30. srpna 1935 v někdejší Karolinině Huti (dnešní Karolince) ve sklářské rodině. Jeho mladší bratr Zdeněk Hartinger byl uměleckým fotografem. Osobnost mistra Hartingera je natolik výrazná, že je na místě ohlédnout se za jeho životem a připomenout životopisná data, profesory a situace, kteří ovlivnili jeho život i jeho činnost. Mistra Hartingera začalo přitahovat umění už v dětství a to díky rodičům. Tatínek byl zaměstnaný v karolinských sklárnách jako sklářský mistr a nejenom že vyráběl sklo, ale také kreslil. Byl vlastně malíř amatér a svého syna vedl k malování také. Práce v huti se pro mladého Ilju stala prvním stupněm umělecké kariéry. Přes svého kamaráda, který také maloval, se seznámil s profesorem Františkem Podešvou ze Soláně. A u něj viděl krásný ateliér, obrazy na vysoké umělecké úrovni a tam poprvé zatoužil stát se malířem. Odešel proto studovat do Brna na střední umělecko-průmyslovou školu. A štěstí ho provázelo i tam. Dostal se k profesoru Karlu Langrovi. Ten tíhl k Valašsku a maloval valašské chalupy a valašskou krajinu. Z Brna šel potom mladý umělec získávat zkušenosti na umělecko-průmyslovou školu do Prahy do ateliéru profesora Antonína Strnadela, který pocházel z Trojanovic a také maloval Valašsko. Ilja Hartinger měl prostě to štěstí, že studoval u profesorů, kteří důvěrně znali jeho rodný kraj. Významným výtvarným počinem Mistra Hartingera je „Cyklus lidových zvyků na Valašsku“. Jedná se o jeho nejznámější soubor obrazů, který tvoří řada maleb (někdy i kreseb či akvarelů), které zobrazují tradiční obyčeje, slavnosti a každodenní činnosti z valašského venkova — například: fašankové průvody, velikonoční koledování, dožínky a posvícení, vánoční obchůzky či svatby a jarmarky. Mistrovy obrazy se vyznačují měkkou barevností, láskyplným pohledem na člověka a jemným humorem. Často se říká, že v tomto cyklu „zůstalo zachyceno Valašsko takové, jaké už pomalu mizí“ – a že mistr Hartinger svým štětcem vytvořil malířskou kroniku regionu. Ateliér Ilji Hartingera se nachází v samém srdci Karolinky, stranou od ruchu honosných výstavních síní, ale o to blíže valašskému kraji a místním lidem. Akademický malíř a sklářský mistr Ilja Hartinger ateliér založil po jedné zahraniční cestě. Sám o tom říká: „Byli jsme v Itálii a jednou náš autokar zastavil v Terracině u jedné dílny, kde z korálů dělali náhrdelníky. Kromě prodejny tam bylo možné vidět i proces výroby. Každý návštěvník viděl dělnice, jak náhrdelníky tvoří. Ohromně se mi to líbilo a říkal jsem si, že by nebylo vůbec špatné, udělat něco takového i u nás doma na Valašsku, kde by lidé mohli vidět, jak maluji nebo dělám linoryty a grafiku, a přitom by si i něco mohli koupit. Manželka byla pro a podpořila mě v tom, takže jsme ateliér mohli společnými silami vybudovat.“ Jeho manželka, Jiřina Hartingerová, je sama uznávanou grafičkou a členkou Unie výtvarných umělců. Díla v galerii i ateliéru doplňuje jiným hlasem, měkčím, niternějším. Její tvorba je stejně jemná jako přesná, což je vidět ze jména na škrábaných litografiích a tapiseriích. Mistr Hartinger založil také vlastní galerii v Karolince. Lidé ji navštěvují velmi rádi a vědí, že každou sobotu je galerie pravidelně otevřená. A i když se třeba neprodá žádný obraz, vůbec to nevadí. Záleží hlavně na vztahu mistra k lidem. A ten je skvělý. Lidé rádi přicházejí, pobudou, vstřebávají nádherné umění a přitom si s mistrem společně popovídají. Další galerii založil v Novém Hrozenkově. Vznikla z úcty k Františku Podešvovi, Karlu Hofmanovi a dalším. Mistr cítil povinnost se umělcům, u kterých začínal, nějakým způsobem odvděčit a zajistit, aby o nich budoucí generace věděla a nebyli zapomenuti. Za svůj život navštívil mnoho zemí Evropy a na mnoha místech také vystavoval. Například v Německu, ve Francii, Itálii, ale také v USA a dalších zemích. Ale nejraději vždy vystavoval doma - na Valašsku. Sám říká: „Je velice fajn, když vystavujete třeba na Kohútce, na Soláni nebo v Luhačovicích. Lidé se podívají z okna a vidí ty hory, které jsem namaloval. Jde o spojení krajiny s prostředím.“ Ještě bych vyzdvihla dvě výjimečné věci, které zdobí mi stra Hartingera a jsou v dnešní době vzácné: skromnost a pokora. Galeristka Ingrid Kitzbergerová z galerie Krears z Rožnova pod Radhoštěm říká, cituji: „Ilja Hartinger je obrovsky silná osobnost. Řekla bych, že v minulosti existovali stařešinové, šamani – tak on má tento fenomén. Skrze malbu a sílu svého ducha dokáže neuvěřitelně oslovit.“ Na závěr bych chtěla za nás všechny poděkovat mistru Hartingerovi za jeho obrazy a také za to, že svou tvorbou rozdává radost a naději. Jeho lidský přístup a skromnost si získaly srdce mnoha lidí, a proto dnes sklízí plody své práce nejen jako význačný umělec, ale i jako člověk, kterého máme všichni velmi rádi.

Martina Havlová, ředitelka ZUŠ Karolinka, Karolinský zpravodaj 4/2025